Literární období
Důraz na rozum, na člověka
1. Antika
- počátek 2. tisíciletí př.n.l. - 5.stol n.l.
- literatura starověkého Řecka a Říma
- základní a nejvlivnější etapa evropské kultury (dala světu filosofii, drama, rétoriku)
- autoři: Homér, Ezop Euripides, Sofokles, Platón, Aristoteles, Vergilius
3. Renesance a humanismus
- .14. – 17. století
- kulturní hnutí s centrem v Itálii
- obrat k člověku, pozemskému životu
- návrat k antickým ideálům a člověku jako svobodné osobnosti, která se začíná vymaňovat z područí církevních autorit
- Renesance - myšlenkový a umělecký směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů, důraz je kladen na poznání a vzdělávání
- Humanismus - myšlenkový a historický proud, který zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti v konkrétních společenských podmínkách
- autoři: Dante Alighieri, Giovanni Boccaccio, William Shakespeare
5. Klasicismus
- .2. polovina 17. století – 18. století
- vznik ve Francii
- navazuje na antiku a renesanci
- znaky: antické vzory, racionální myšlení, snaha o jasnost, harmonii a řád
- dělení na žánry vysoké (tragédie, epos) a nízké (komedie, bajka)
- hrdiny jsou osoby urozeného původu
- autoři: Moliére, Carlo Goldoni
6. Osvícenství
- .18. století
- rozvíjí se v období „věku rozumu“
- politická a společenská ideologie, kdy se rozvíjela technika, průmysl i přírodní vědy, proto stoupenci prosazovali svobodu vědeckého bádání
- byly rozvíjeny tradice racionalismu, šířil se optimismus, byl kritizován absolutismus
- autoři: Francois Voltaire, Daniel Defoe, Jonathan Swift
9. Realismus
- .2. polovina 19. století
- podává pravdivý obraz skutečnosti, přesné a všestranné studium života a nitra člověka
- hlavní hrdina se proměňuje, vyvíjí se (dobová a společenská podmíněnost), zobrazení průměrného člověka
- postava je nositelem základních vlastností celé skupiny lidí, společenské vrstvy
- upřednostňována přítomnost, snaha postihnout obecné zákonitosti života
- typizace postav a prostředí (na konkrétním je zobrazeno obecné)
- typickým žánrem je román
- autoři: Honoré de Balzac, Charles Dickens, N. V. Gogol
10. Naturalismus
- .2. polovina 19. století
- směr blízký realismu
- vychází z teorie o silné přírodní stránce člověka (tzv. determinismu), tedy vlivu dědičnosti a prostředí
- je popírána lidská vůle i výchova, nevyhýbají se ošklivosti a odpudivosti
- tzv. naturalistický popis – do nejmenších podrobností jsou popisovány věci odpudivé, tragické, tabuizované (žebráci, prostitutky, alkohol, bída)
- autoři: Émile Zola
Důraz na citovost, nábožeství
2. Středověk
- 476 – konec 15. století (1492)
- etapa ve vývoji evropského umění, spjatá s vlivem křesťanství
- inspirace z Bible
- dělí se na literaturu světskou a duchovní
- anonymita děl
- autoři: Píseň o Rollandovi, Jan Hus, Dalimilova kronika
4. Baroko
- .2. polovina 16. století – 80. léta 18. století
- umělecký směr v době náboženské nesnášenlivosti a válek (pocity strachu, nejistoty, marnosti)
- důležitá je víra v Boha, duchovno, mystika
- city převažují nad rozumem
- dramatičnost, kontrasty, napětí, tajuplnost, metafory, konflikty povinnosti a vášně
- autoři: John Milton, Bedřich Bridel, Jan Amos Komenský
7. Preromantismus
- od poloviny 18. století
- byl předstupněm romantismu, užívá i označení sentimentalismus
- vznikl jako reakce na schematický klasicismus i na chladné rozumářské osvícenství
- důraz na citové hodnoty prostého venkovského „nezkaženého“ člověka, zaměření na přírodu, zobrazení ideálního světa a ideálního prostředí
- autoři: Johann Wolfgang Goethe, F. L. Čelakovský
8. Romantismus
- .1. polovina 19. století
- důraz na cit a fantazii, únik do vlastního nitra, odvrácení se od reality, silný individualismus
- hlavní hrdina je výjimečný (vyděděnec, rozervanec, loupežník, poutník, cikán, kat), jedná na základě citových pohnutek, autor se s tím ztotožňuje, nemá zájem se přizpůsobit společnosti a bouří se proti ní
- obdiv k minulosti, mystice, přírodě, exotice, tajemnu (noc, hřbitov, jezero)
- autoři: Walter Scott, Victor Hugo, Edgar A. Poe, K. H. Mácha
Nezařazeno
11. Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)
- konec 19. století – začátek 20. století
- vychází z nespokojenosti umělců se stavem společnosti, z touhy vyjádřit sebe sama
- odpor k umění, které má sloužit společnosti, utíkají od reality do snů, do svého nitra
Symbolismus
- autoři se vyjadřují v náznacích, symbolech; nesnaží se co nejpřesněji pojmenovat skutečnost, ale vytvořit básně v šifrách, které by skutečnost pouze naznačovaly
- princip existence dvou světů – našeho a skrytého – duchovního, ideálního, naznačovaného symboly
- převažují abstraktní motivy pocitů, představ, vizí a tajemna
- používá se volný verš, melodičnost jazyka
- stírá se hranice mezi poezií a prózou
- autoři: Otokar Březina, Karel Hlaváček, Antonín Sova
Impresionismus
- začátek ve výtvarném umění – Claude Monet (obraz Imprese)
- tvorba působí na všechny smysly – nálada, dojem, básnické obrazy barev a zvuků
- nejčastější přírodní lyrika
- nálada básníka splývá s náladou v přírodě, převažuje nálada melancholická, klidná, až pesimistická
- velké množství básnických prostředků, lyrizace prózy a dramat
- autoři: V. Nezval, Antonín Sova, Fráňa Šrámek
Dekadence
- směr, který je fascinován zlem a úpadkem
- do určité míry splývá se symbolismem
- odráží nálady konce století – skepsi, únavu, deziluzi, bezvýchodnost, rezignaci, pocity únavy ze života
- objevují se provokativní témata (erotika, morbidita, neuctivý vztah k Bohu, oslava satana, kult smrti)
- autoři: Oscar Wilde, prokletí básníci, Karel Hlaváček
12. MODERNISMUS A AVANTGARDA (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)
- .1. polovina 20. století
- avantgarda bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století
- s modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou
- etapou následující je postmoderní umění
Expresionismus
- německý avantgardní směr vyjadřující zklamání z moderní civilizace
- představuje reakci na 1. světovou válku
- vyjadřuje pocity nejistoty, osamocenosti a úzkosti v chaotickém děsivém světě
- cílem je vyjádřit vnitřní, emocionální stav duše
- autoři: Georg Trakl, František Halas
Dadaismus
- umění založené na programovém dělání antiumění
- prostředek k vyjádření zmatku a strachu z války
- v umělecké tvorbě je upřednostňována náhoda, používá se koláž
- vznik v divadle: na scéně několik lidí, každý dělá něco jiného – absolutní anarchie, iracionalita a černý humor
- autoři: Tristan Tzara
Futurismus
- vznikl v Itálii
- snaha o vytvoření nových jazykových forem
- osvobození slova, experimenty se slovy nově vytvořenými
- dominantní postavení poezie
- postavení se proti tradičním prostředkům poezie (rým, rytmus, verše)
- důraz na grafickou podobu básně
Poetismus
- ČESKÝ básnický směr 20. let 20. století, který vznikl v prostředí avantgardního pražského hnutí Devětsil
- vznikl jako reakce na proletářskou poezii
- zakladatelé a teoretici: Karel Teige, Vítězslav Nezval
- znaky: životní radost, krásy světa, poezie pro všech 5 smyslů, obdiv k technice, radost z tvorby
- autoři: Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jaroslav Seifert, František Halas
Surrealismus
- významný mezinárodní umělecký směr
- rozvíjel myšlenky dadaismu – kresba, automatické psaní
- využíval Freudovo učení o determinaci lidského chování nevědomím, ale i snové či halucinogenní zážitky
- snaha osvobodit člověka od pravidel, stereotypů, překonat hranice logiky a racionálna, spontánnost, odmítání veškerých pravidel verše
- autoři: André Breton, Vítězslav Nezval
13. Existencialismus
- .1. polovina 20. století
- směr poválečné, převážně francouzské literatury, rozšířený po 2. světové válce
- člověka charakterizuje jako osobu trpící úzkostí, osamělostí, tragickým prožíváním, pocity znechucení, nesmyslné existence, absurdity
- člověku není dán předem smysl života, je vržen do nesmyslného a absurdního světa
- člověka opustil i Bůh, život je starost (odsouzení ke svobodě), svobodu si uvědomuje v mezních a krizových situacích
- autoři: Jean Paul Sartre, Albert Camus
14. Socialistický realismus
- .1. polovina 20. století
- schválen roku 1932 komunistickou stranou Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu
- vychází z oslavy režimu a poukazuje na jeho úspěchy
- projevuje se budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí
- děj se odehrává na venkově nebo v továrnách
- kladné postavy jsou oddaní členové socialistické strany nebo dělníci, záporní intelektuálové a imperialisté
- díla jsou tvrdě ideologicky orientovaná
- autoři: Maxim Gorkij, Michail Šolochov
15. Magický realismus
- .2. polovina 20. století
- dochází k prolínání dvou světů – reálná skutečnost s iluzivními prvky, magické a mytické prvky
- vliv folklóru
- někdy se stává protestem proti totalitnímu režimu
- typické pro země Latinské Ameriky a části Sovětského svazu
- autoři: Gabriel Garía Márqueze (stěžejní dílo Sto roků samoty)
16. Absurdní drama
- .50. léta 20. století
- směr avantgardního divadla zobrazující skutečnost jako nesmyslnou
- vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi (tzv. nahý člověk – zbavený konvencí), lidé jsou odcizeni a duševně vyprázdnění
- autoři: Samuel Beckett, Eugéne Ionesco, Václav Havel
17. Postmodernismus
- od 80. let 20. století
- období relativizace hodnot, tolerance k odlišnosti, tradiční prostředky myšlení už nestačí k pochopení světa
- rozvíjí se věda a technika, literatura odmítá modernu a její formální experimenty
- důležitá je ironie a ironizace hodnot, umožňuje velké množství k interpretaci
- autoři: Umberto Eco, Vladimír Nabokov, Milan Kundera
MÁJOVCI, RUCHOVCI, LUMÍROVCI
- 60., 70. a 80. léta 19. století
Májovci
- autoři, kteří navazují na dílo K. H. Máchy almanachem Máj
- odmítali obrozenecký model vlastenecké „národní literatury“, chtěli se rozvíjet v kontaktu se větovou literaturou
- zájem o současnou problematiku a současný svět, zájem o sociální problematiku a osobní problémy
- autoři: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes
Ruchovci
- skupina autorů okolo almanachu Ruch, který byl vydán u příležitosti položení základního kamene Národního divadla 1868
- označováni jako škola národní
- autoři, kteří tíhli k domácí, české látce, chtěli svým dílem sloužit českým národním snahám; vlastenectví, národní dějiny
- autoři: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská
Lumírovci
- společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů
- autoři sdruženi okolo časopisu Lumír
- označováni jako škola kosmopolitní, zaměřovali se na cizí literatury
- jejich snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň, prostřednictvím překladů uváděli do české literatury evropské trendy
- autoři: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
Česká moderna
- 1895
- generace autorů spjatá s manifestem České moderny
- sjednocena na požadavku individuality, odmítání škol (ruchovců, lumírovců) a jednotných programů
- rukou pravdivosti je jen osobnost jedince-tvůrce
- autoři: Antonín Sova, Josef Svatopluk Machar, Karel Hlaváček, Otokar Březina
Generace buřičů
- počátek 20. století
- odvrat od velkých symbolů, abstraktních idejí a příklon k všednosti, pozemskému životu, prostým věcem a konkrétním prožitkům
- negují soudobou společnost a žijí bohémským způsobem života
- jejich odpor ke společnosti se stupňuje ve vzpouru s anarchistickým rázem
- autoři: František Gellner, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Viktor Dyk, S. K. Neumann
Devětsil
- 1920 – 1930
- levicový umělecký svaz, tvořen mladými umělci
- zasloužilo se o přínos moderního umění v Čechách, které mělo být přístupné všem společenským vrstvám a které mělo poukazovat na inspiraci životem
- autoři: Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura (první předseda)
Skupina 42
- 1942 – 1948
- umělecké sdružení výtvarníků a literárních umělců
- programem byla stať Jindřicha Chaloupeckého „Svět, ve kterém žijeme“
- autoři se vyjadřovali přímo, na autentickou skutečnost a městskou periferii
- básník je svědek, který skutečnost nepřetváří, ale dokumentuje
- autoři: Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiří Kolář
Prokletí básnici
- poslední třetina 19. století
- označení francouzských nekonformních básníků
- bývá s nimi spojena představa o užívání drog, alkoholu, násilní a obecné neúctě ke společnosti a jejím pravidlům
- hledat krásu v ošklivosti, psát o tabuizovaných tématech autoři: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Artur Rimbaud
Lost generation (ztracená generace)
- 1900 – po 1. světové válce
- skupina spisovatelů, kteří se narodili okolo roku 1900 a zažili 1. světovou válku
- hrůzy války zobrazovali ve svých dílech, vyjadřují pocity vojáků po návrat z války (vrátili e duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením do společnosti)
- autoři: F. S. Fitzgerald, Ernest Hemingway
Beat generation (beatnici)
- .50. a 60. léta 20. století
- umělecké a literární hnutí v USA
- představovalo alternativu k maloměšťácké a konzumní Americe, která na snahu o normálnost reagovala provokací, šílenstvím, maximální otevřeností
- netradiční sexualita, experimenty s drogami, jazzová hudba, provokace zjevem, chováním, vulgaritou
- básně byly určeny k hlasitému čtení za doprovodu jazzové hudby, volný verš
- autoři: Jack Kerouac, Allen Ginsberg