Přeskočit na hlavní obsah

Literární období

Důraz na rozum, na člověka

1. Antika

  • počátek 2. tisíciletí př.n.l. - 5.stol n.l.
  • literatura starověkého Řecka a Říma
  • základní a nejvlivnější etapa evropské kultury (dala světu filosofii, drama, rétoriku)
  • autoři: Homér, Ezop Euripides, Sofokles, Platón, Aristoteles, Vergilius

3. Renesance a humanismus

  • .14. – 17. století
  • kulturní hnutí s centrem v Itálii
  • obrat k člověku, pozemskému životu
  • návrat k antickým ideálům a člověku jako svobodné osobnosti, která se začíná vymaňovat z područí církevních autorit
  • Renesance - myšlenkový a umělecký směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů, důraz je kladen na poznání a vzdělávání
  • Humanismus - myšlenkový a historický proud, který zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti v konkrétních společenských podmínkách
  • autoři: Dante Alighieri, Giovanni Boccaccio, William Shakespeare

5. Klasicismus

  • .2. polovina 17. století – 18. století
  • vznik ve Francii
  • navazuje na antiku a renesanci
  • znaky: antické vzory, racionální myšlení, snaha o jasnost, harmonii a řád
  • dělení na žánry vysoké (tragédie, epos) a nízké (komedie, bajka)
  • hrdiny jsou osoby urozeného původu
  • autoři: Moliére, Carlo Goldoni

6. Osvícenství

  • .18. století
  • rozvíjí se v období „věku rozumu“
  • politická a společenská ideologie, kdy se rozvíjela technika, průmysl i přírodní vědy, proto stoupenci prosazovali svobodu vědeckého bádání
  • byly rozvíjeny tradice racionalismu, šířil se optimismus, byl kritizován absolutismus
  • autoři: Francois Voltaire, Daniel Defoe, Jonathan Swift

9. Realismus

  • .2. polovina 19. století
  • podává pravdivý obraz skutečnosti, přesné a všestranné studium života a nitra člověka
  • hlavní hrdina se proměňuje, vyvíjí se (dobová a společenská podmíněnost), zobrazení průměrného člověka
  • postava je nositelem základních vlastností celé skupiny lidí, společenské vrstvy
  • upřednostňována přítomnost, snaha postihnout obecné zákonitosti života
  • typizace postav a prostředí (na konkrétním je zobrazeno obecné)
  • typickým žánrem je román
  • autoři: Honoré de Balzac, Charles Dickens, N. V. Gogol

10. Naturalismus

  • .2. polovina 19. století
  • směr blízký realismu
  • vychází z teorie o silné přírodní stránce člověka (tzv. determinismu), tedy vlivu dědičnosti a prostředí
  • je popírána lidská vůle i výchova, nevyhýbají se ošklivosti a odpudivosti
  • tzv. naturalistický popis – do nejmenších podrobností jsou popisovány věci odpudivé, tragické, tabuizované (žebráci, prostitutky, alkohol, bída)
  • autoři: Émile Zola

Důraz na citovost, nábožeství

2. Středověk

  • 476 – konec 15. století (1492)
  • etapa ve vývoji evropského umění, spjatá s vlivem křesťanství
  • inspirace z Bible
  • dělí se na literaturu světskou a duchovní
  • anonymita děl
  • autoři: Píseň o Rollandovi, Jan Hus, Dalimilova kronika

4. Baroko

  • .2. polovina 16. století – 80. léta 18. století
  • umělecký směr v době náboženské nesnášenlivosti a válek (pocity strachu, nejistoty, marnosti)
  • důležitá je víra v Boha, duchovno, mystika
  • city převažují nad rozumem
  • dramatičnost, kontrasty, napětí, tajuplnost, metafory, konflikty povinnosti a vášně
  • autoři: John Milton, Bedřich Bridel, Jan Amos Komenský

7. Preromantismus

  • od poloviny 18. století
  • byl předstupněm romantismu, užívá i označení sentimentalismus
  • vznikl jako reakce na schematický klasicismus i na chladné rozumářské osvícenství
  • důraz na citové hodnoty prostého venkovského „nezkaženého“ člověka, zaměření na přírodu, zobrazení ideálního světa a ideálního prostředí
  • autoři: Johann Wolfgang Goethe, F. L. Čelakovský

8. Romantismus

  • .1. polovina 19. století
  • důraz na cit a fantazii, únik do vlastního nitra, odvrácení se od reality, silný individualismus
  • hlavní hrdina je výjimečný (vyděděnec, rozervanec, loupežník, poutník, cikán, kat), jedná na základě citových pohnutek, autor se s tím ztotožňuje, nemá zájem se přizpůsobit společnosti a bouří se proti ní
  • obdiv k minulosti, mystice, přírodě, exotice, tajemnu (noc, hřbitov, jezero)
  • autoři: Walter Scott, Victor Hugo, Edgar A. Poe, K. H. Mácha

Nezařazeno

11. Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)

  • konec 19. století – začátek 20. století
  • vychází z nespokojenosti umělců se stavem společnosti, z touhy vyjádřit sebe sama
  • odpor k umění, které má sloužit společnosti, utíkají od reality do snů, do svého nitra

Symbolismus

  • autoři se vyjadřují v náznacích, symbolech; nesnaží se co nejpřesněji pojmenovat skutečnost, ale vytvořit básně v šifrách, které by skutečnost pouze naznačovaly
  • princip existence dvou světů – našeho a skrytého – duchovního, ideálního, naznačovaného symboly
  • převažují abstraktní motivy pocitů, představ, vizí a tajemna
  • používá se volný verš, melodičnost jazyka
  • stírá se hranice mezi poezií a prózou
  • autoři: Otokar Březina, Karel Hlaváček, Antonín Sova

Impresionismus

  • začátek ve výtvarném umění – Claude Monet (obraz Imprese)
  • tvorba působí na všechny smysly – nálada, dojem, básnické obrazy barev a zvuků
  • nejčastější přírodní lyrika
  • nálada básníka splývá s náladou v přírodě, převažuje nálada melancholická, klidná, až pesimistická
  • velké množství básnických prostředků, lyrizace prózy a dramat
  • autoři: V. Nezval, Antonín Sova, Fráňa Šrámek

Dekadence

  • směr, který je fascinován zlem a úpadkem
  • do určité míry splývá se symbolismem
  • odráží nálady konce století – skepsi, únavu, deziluzi, bezvýchodnost, rezignaci, pocity únavy ze života
  • objevují se provokativní témata (erotika, morbidita, neuctivý vztah k Bohu, oslava satana, kult smrti)
  • autoři: Oscar Wilde, prokletí básníci, Karel Hlaváček

12. MODERNISMUS A AVANTGARDA (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)

  • .1. polovina 20. století
  • avantgarda bylo kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století
  • s modernou je avantgarda spojena antitradicionalismem a společenskou revoltou
  • etapou následující je postmoderní umění

Expresionismus

  • německý avantgardní směr vyjadřující zklamání z moderní civilizace
  • představuje reakci na 1. světovou válku
  • vyjadřuje pocity nejistoty, osamocenosti a úzkosti v chaotickém děsivém světě
  • cílem je vyjádřit vnitřní, emocionální stav duše
  • autoři: Georg Trakl, František Halas

Dadaismus

  • umění založené na programovém dělání antiumění
  • prostředek k vyjádření zmatku a strachu z války
  • v umělecké tvorbě je upřednostňována náhoda, používá se koláž
  • vznik v divadle: na scéně několik lidí, každý dělá něco jiného – absolutní anarchie, iracionalita a černý humor
  • autoři: Tristan Tzara

Futurismus

  • vznikl v Itálii
  • snaha o vytvoření nových jazykových forem
  • osvobození slova, experimenty se slovy nově vytvořenými
  • dominantní postavení poezie
  • postavení se proti tradičním prostředkům poezie (rým, rytmus, verše)
  • důraz na grafickou podobu básně

Poetismus

  • ČESKÝ básnický směr 20. let 20. století, který vznikl v prostředí avantgardního pražského hnutí Devětsil
  • vznikl jako reakce na proletářskou poezii
  • zakladatelé a teoretici: Karel Teige, Vítězslav Nezval
  • znaky: životní radost, krásy světa, poezie pro všech 5 smyslů, obdiv k technice, radost z tvorby
  • autoři: Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jaroslav Seifert, František Halas

Surrealismus

  • významný mezinárodní umělecký směr
  • rozvíjel myšlenky dadaismu – kresba, automatické psaní
  • využíval Freudovo učení o determinaci lidského chování nevědomím, ale i snové či halucinogenní zážitky
  • snaha osvobodit člověka od pravidel, stereotypů, překonat hranice logiky a racionálna, spontánnost, odmítání veškerých pravidel verše
  • autoři: André Breton, Vítězslav Nezval

13. Existencialismus

  • .1. polovina 20. století
  • směr poválečné, převážně francouzské literatury, rozšířený po 2. světové válce
  • člověka charakterizuje jako osobu trpící úzkostí, osamělostí, tragickým prožíváním, pocity znechucení, nesmyslné existence, absurdity
  • člověku není dán předem smysl života, je vržen do nesmyslného a absurdního světa
  • člověka opustil i Bůh, život je starost (odsouzení ke svobodě), svobodu si uvědomuje v mezních a krizových situacích
  • autoři: Jean Paul Sartre, Albert Camus

14. Socialistický realismus

  • .1. polovina 20. století
  • schválen roku 1932 komunistickou stranou Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu
  • vychází z oslavy režimu a poukazuje na jeho úspěchy
  • projevuje se budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí
  • děj se odehrává na venkově nebo v továrnách
  • kladné postavy jsou oddaní členové socialistické strany nebo dělníci, záporní intelektuálové a imperialisté
  • díla jsou tvrdě ideologicky orientovaná
  • autoři: Maxim Gorkij, Michail Šolochov

15. Magický realismus

  • .2. polovina 20. století
  • dochází k prolínání dvou světů – reálná skutečnost s iluzivními prvky, magické a mytické prvky
  • vliv folklóru
  • někdy se stává protestem proti totalitnímu režimu
  • typické pro země Latinské Ameriky a části Sovětského svazu
  • autoři: Gabriel Garía Márqueze (stěžejní dílo Sto roků samoty)

16. Absurdní drama

  • .50. léta 20. století
  • směr avantgardního divadla zobrazující skutečnost jako nesmyslnou
  • vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi (tzv. nahý člověk – zbavený konvencí), lidé jsou odcizeni a duševně vyprázdnění
  • autoři: Samuel Beckett, Eugéne Ionesco, Václav Havel

17. Postmodernismus

  • od 80. let 20. století
  • období relativizace hodnot, tolerance k odlišnosti, tradiční prostředky myšlení už nestačí k pochopení světa
  • rozvíjí se věda a technika, literatura odmítá modernu a její formální experimenty
  • důležitá je ironie a ironizace hodnot, umožňuje velké množství k interpretaci
  • autoři: Umberto Eco, Vladimír Nabokov, Milan Kundera

MÁJOVCI, RUCHOVCI, LUMÍROVCI

  • 60., 70. a 80. léta 19. století

Májovci

  • autoři, kteří navazují na dílo K. H. Máchy almanachem Máj
  • odmítali obrozenecký model vlastenecké „národní literatury“, chtěli se rozvíjet v kontaktu se větovou literaturou
  • zájem o současnou problematiku a současný svět, zájem o sociální problematiku a osobní problémy
  • autoři: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes

Ruchovci

  • skupina autorů okolo almanachu Ruch, který byl vydán u příležitosti položení základního kamene Národního divadla 1868
  • označováni jako škola národní
  • autoři, kteří tíhli k domácí, české látce, chtěli svým dílem sloužit českým národním snahám; vlastenectví, národní dějiny
  • autoři: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská

Lumírovci

  • společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů
  • autoři sdruženi okolo časopisu Lumír
  • označováni jako škola kosmopolitní, zaměřovali se na cizí literatury
  • jejich snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň, prostřednictvím překladů uváděli do české literatury evropské trendy
  • autoři: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

Česká moderna

  • 1895
  • generace autorů spjatá s manifestem České moderny
  • sjednocena na požadavku individuality, odmítání škol (ruchovců, lumírovců) a jednotných programů
  • rukou pravdivosti je jen osobnost jedince-tvůrce
  • autoři: Antonín Sova, Josef Svatopluk Machar, Karel Hlaváček, Otokar Březina

Generace buřičů

  • počátek 20. století
  • odvrat od velkých symbolů, abstraktních idejí a příklon k všednosti, pozemskému životu, prostým věcem a konkrétním prožitkům
  • negují soudobou společnost a žijí bohémským způsobem života
  • jejich odpor ke společnosti se stupňuje ve vzpouru s anarchistickým rázem
  • autoři: František Gellner, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Viktor Dyk, S. K. Neumann

Devětsil

  • 1920 – 1930
  • levicový umělecký svaz, tvořen mladými umělci
  • zasloužilo se o přínos moderního umění v Čechách, které mělo být přístupné všem společenským vrstvám a které mělo poukazovat na inspiraci životem
  • autoři: Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura (první předseda)

Skupina 42

  • 1942 – 1948
  • umělecké sdružení výtvarníků a literárních umělců
  • programem byla stať Jindřicha Chaloupeckého „Svět, ve kterém žijeme“
  • autoři se vyjadřovali přímo, na autentickou skutečnost a městskou periferii
  • básník je svědek, který skutečnost nepřetváří, ale dokumentuje
  • autoři: Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiří Kolář

Prokletí básnici

  • poslední třetina 19. století
  • označení francouzských nekonformních básníků
  • bývá s nimi spojena představa o užívání drog, alkoholu, násilní a obecné neúctě ke společnosti a jejím pravidlům
  • hledat krásu v ošklivosti, psát o tabuizovaných tématech autoři: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Artur Rimbaud

Lost generation (ztracená generace)

  • 1900 – po 1. světové válce
  • skupina spisovatelů, kteří se narodili okolo roku 1900 a zažili 1. světovou válku
  • hrůzy války zobrazovali ve svých dílech, vyjadřují pocity vojáků po návrat z války (vrátili e duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením do společnosti)
  • autoři: F. S. Fitzgerald, Ernest Hemingway

Beat generation (beatnici)

  • .50. a 60. léta 20. století
  • umělecké a literární hnutí v USA
  • představovalo alternativu k maloměšťácké a konzumní Americe, která na snahu o normálnost reagovala provokací, šílenstvím, maximální otevřeností
  • netradiční sexualita, experimenty s drogami, jazzová hudba, provokace zjevem, chováním, vulgaritou
  • básně byly určeny k hlasitému čtení za doprovodu jazzové hudby, volný verš
  • autoři: Jack Kerouac, Allen Ginsberg